11 | 10 | 2020

 Představujte si mě jako tu vysokou charismatickou ženu v černém kašmírovém kabátě, s velkými tmavými brýlemi a kloboukem, co tajnůstkářky pokukuje po okolí, a když kolem vás projde, ucítíte jen pronikavou, svůdnou a velmi neobvyklou vůni mého parfému. 

Nebo si mě můžete představit jako skoro třicetiletou ženu, co pořád vypadá jako holka, zrovna se nachází v divným životním mezičase, kdy už sice dávno má bejt dospělá, ale zdá se jí, že ta opravdová dospělost teprv klepe na dveře. Ale klepe. Vlastně začíná zběsile bušit. 

To s tou ženou v kašmírovým kabátě byl ironickej fórek, protože dřív, když jsem byla malá, jsem si představovala nějak tahle samu sebe, až vyrostu. No. A jsem vyrostlá. Vyrostlá milenikálka. No manžel, no děti. Za to mám pěkně nabušenej check list na Netflixu a skříň plnou hader, co se mnou nějak už nerezonujou.

Víte, já si docela uvědomuju, že některý pindy prostě nezajímaj ani vaši nejlepší kamarádku. Ale taky už se znám dobře na to, bych věděla, že často a ráda přesně takovýhle pindy ventiluju. No a tak je budu vesele ventilovat tady, kamarádky toho budou ušetřeny, vy po pár větách možná zjistíte, že "co to proboha je a kdo může řešit takovýhle věci?!" a budete upalovat pryč a nebo se tu možná najde jedna, dvě duše, co se mnou "pindání o hovnech (pardon)" budou chtít sdílet (obrazně řečeno že). 

Tak jo, jsem tady teda. 

A jsem tu tajně.