16 | 10 2020

 9:29. Pátky mám ráda, máme home office. Dneska tu mám Milka čokoládičky. A chipsy. Rozečtenou Hanišovou, nechápu, proč to Lucka Zelinková nazvala instantní depresí, mně to příjde, abych to naznala správně, jako "jen takový šolíchání".

Vzhledem k tomu, že včera ráno jsem sem napsala jednu větu a pak mě popadl stres, že přijdu o hodinu později do práce, když se budu vyvalovat u píše.cz (stejně jsem o tu hodinu přišla pozdě), dneska se rozepíšu víc a aby mi v mojí krásný řepě docvaklo, jakej je stav, sepíšu si v bodech, co se teda jako děje. 

Co je dobrý? 

• Mám před sebou skoro 3 dny volna a možná bude brzo home office.
• Všimla jsem si, jak jsem čtvrtky po práci aktivní, když přicházím domů s myšlenkou, že "zítra nemusím do práce". Včera jsem po práci uklidila celej byt, uvařila dvě jídla a šla jsem spát taková dost spoko. Já to vim, že ta moje únava a apatie je pschickýho rázu, že to je jen proto, že si nerada připadám jako křeček v kolečku. 
• I když jím jako prase, moje pleť je čím dál lepší a netloustnu.
• Já i muž máme oba práci a vypadá to, že bychom ekonomicky mohli zvládnout epidemii. 
• Chci nám dnes odpoledne jet sehnat mekkoučké teplé župany.

Co je blbý? 

• Máme nějakej jetej kávovar. Snažili jsme se ho odvápnit, ale po tom už kafe z něj chutná jako vývar z ponožek.
• Díky tomu se budu muset brzo zvednout a vyrazit zkrz ten chcanec venku do Bucksu pro kafe, jelikož je nejblíž a já bez kafe nepřežiju, ale kdo jo, viďte. 
• Je blbý, že se umim vyjadřovat i kultivovaně a jo, mohla bych napsat místo toho chcance prostě že prší, ale proboha... Nudilo by to i mě při tom psaní. Přesto vim, že bych na svym vyjadřování měla zapracovat.

Jdu si pro kafe.

Já už vždycky na začátku psaní těchto hoven žasnu, jaký věci jsem schopná vůbec řešit. Ale je to spíš jen obrana proti skutečně palčivejm myšlenkám a problémům, který řešit nechci. Tohle jsou příjemný pindy, se kterejma se svěřujete kámošce u kafe v kavárně.