29 | 12 | 2020

 Máte nějaký sen? Něco, co jste vždycky chtěli, třeba jako malí nebo větší, ale pak vás přes hlavu bouchla palice dospělosti, být-nohama-na-zemi-nosti a šli jste radši studovat něco, co vás uživí a šli jste dělat něco, co vás uživí anebo to, o čem jste si myseli, že na to máte buňky, i když vaše srdce vlastně toužilo dělat něco úplně jinýho. 

Podělíte se o to, co to bylo? 

U mě to byla architektura. Domy jsou jedna z věcí, co mi dávaj smysl a taky se mi líbí, že jsou docela konzistentní a to je atribut, kterej mi v životě u okolního organickýho světa dost chybí. Taky se mi líbí projíždět mezi nima večerní tramvají a pozorovat je okýnkem, poslouchat jejich konejšivý mlčení. Moc poetické! Líbí se mi představa vytvořit něco, co je zároveň praktický pro lidskej život a zároveň umělecký dílo. To už snad bylo poetický míň. 

__________ 

Smrdí tady odpad, měla bych ho vynést. Měla bych se jít oblíct a začít pracovat, měla bych... měla bych... 

Jak se dneska zatím máte? Žádnej střípek a aktualitu jsem včera od vás nepřečetla, možná něco přijde dneska? 

Lvice má pravdu, všichni jsou jen "manžel a děti" - ani nevim, jakej postoj bych měla bez toho tlaku. Nedokážu v tomhle už rozeznat rozdíl mezi "chci" a "měla bych chtít, tak chci". Nikdy jsem si nemyslela, že se ze mě stane tenhle typ ženský, proboha. Koukala jsem jako 18ka na Bridgit Jonesovou a říkala si, ty vole, ta je trapná, takhle já žít nikdy nebudu. 

__________________

Jdu s odpadkama.