Komentáře k článku: 29 | 12 | 2020
bizarnipsanicka: Zaujal me nadpis. To je presne muj problem, ze ja nikdy nevedela, co chci delat. Kdyby ano, tak uz hned tam jdu, ale takhle prirodovedecka fakulta, ktera je pomerne zajimava, ale pracovat v laborkach asi nechci. :D Mozna by me bavilo navrhovat roztomile plysove vesticky, ale na to zas nemam talent. :D Jinak architekturu studovala moje kamaradka, ale nedokoncila to, protoze ji pry VŠ stresovala a pry ji to ani nebavilo absolutne. A byla jsem I v baru s nejakym architektem kdysi a on rikal, ze to moc nema uplatneni, ze se prosadi jen ti nejlepsi. Takze je vtipne, ze ty treba po tom touzis, ale ti, kteri se tomu venuji to berou jako voser.
tlapka: Psaní, vydání vlastní knihy. *modla* Příští rok se k tomu chci vrátit a popojet se svým rukopisem, protože věřím, že nic není ztraceno. :-)
Jó, jen manžel a děti. Kéž by. *modla* Den blbec, který by si zasloužil vlastní článek. Auto přestalo jezdit, rychlovarná konvice vařit vodu, natož rychle, při objednání nové spadl platební systém, pošta s jinou zásilkou (vlastně dvěma) si z nás dělá dobrý den... Tisíckrát nic umořilo vola, opravdu. *kafe* Ale pořád to jsou malé věci, to si musím připomínat.
damn-girl: Chtěla jsem toho v životě několik. S tou architektkou to máme stejně. Už jako dítě jsem si kreslila půdorysy rodinných domů a pak podle toho stavěla v The Sims 1 :-D. Pak mi došlo, že v tom bude matiky a spousta podobných strašných věcí a přešlo mě to. Chtěla jsem být i archeoložka, jen dokud mi nedošlo, že nebudu oprašovat jen mumie. Nic jiného mě na archologii netáhne. Chtěla jsem děklat hudebního redaktora psát o hudbě. Ač mi nikdo nevěřil, tak to dělám. Neživí mě to, ale dělám to. Nakonec čím jsem starší, tím víc si myslím, že ze všeho nejdůležitější je být šťastný a spokojený teď a tady a nestarat se o něco, co by mohlo být.
myfantasyworld: Architektura je hodně zajímavý sen. :) Ráda se dívám na to, co lidé dokázali postavit.
Můj sen byl (a stále je) napsat a vydat knihu.