Jsemtutajne | 30|10|2020

 UPOZORNĚNÍ: Toto je více či méně volný tok myšlenek! 

• zítra je nejenom Halloween, ale taky úplněk! 
• dneska jsem viděla video o černookých dětech a bojim se, co budu mít za sny 
• jak jsou zavřený nehtový salony, mám nehty tak nepříjemně dlouhý, že se mi blbě píše a není to takový to příjemný "flop flop" jako obvykle 
• došlo mi za posledních pár dní několik věcí. Dostávala jsem se totiž opět do hlubin úzkostí. Úzkostí skoro 30 leté ženy bez dětí, na kterou jde ale kurevská životní krize. A co že mi to došlo?

- nezabiju se, zas tak v háji fakt nejsem a pořád někde vzadu v hlavě mám, že život smysl má 

- v důsledku bodu výše jsem naznala, že tady teda pravděpodobně ještě pár let pobudu, a to ať už s milujícícm mužem, dětma, psem a záhonem plnym píčovin do polívky anebo bez nich. 

- když už tady teda jsem a asi budu a jsem s tím v souladu, asi by bylo nejlepší žít prostě tak, jak nejlíp dovedu. S morálkou nemám myslím problém. Jsem čestná žena, věrná, snažím se neubližovat ani slovem a tak, však to znáte (od Duška možná, nebo od jinýho indiána). Mám problém spíš sama se sebou, s tím, jak trávím dny, kam směřuju nebo spíš nesměřuju, čím se krkmim jak mentálně tak fyzicky... Víte jak to myslím. No takže prostě žít tak, jak umim nejlíp. 

Teď nežiju jak umim nejlíp. Třeba dneska. Budíček, prokrastinace, žádná voda, žád ná snídaně, jen kafe. Od rána hlava plná myšlenek na minulosti a strachu z budoucnosti, zajídám úzkost mramorovým chlebíčkem za 39 Kč od číňana na rohu.  Prokrastinace a nucení se do práce, stres že nestíhám práci, na to konto prokrastinace, Kofila, další kafe, bolest břicha, divný zvuky, to tělo nechce, tělo tohle nechce, ani duše. Tohle nechce. Prokrastinace, tápání co se životem, samý ach a och, co mám dělat. Pak čína z pytlíku, mňamka,miluju to. Moje tělo ne. Zapíjím kolou. Koukám na to, jak muž hraje PlayStation a pak přecpaná otevřu Prohoshop a udělám z jeho vtipnýho talířkovitýho obličeje srandovní gif. 

Dodělám práci, ani nevím jak ale konečně. Uvědomuju si, jak průměrnou práci odváním na to, jak moc miluju dělat grafiku. Proč? To nevím. Nevím, proč mi dennodenně nevadí odevzdávat shit. 

Teď je osm, tma, za hodinu celostátní večerka. Venku prší, okno otevřený. Muž vedle stále hraje PlayStation. Muž chápej přítel, ne manžel. 

Sedim v posteli po tmě, svítí jenom notebook na klíně. Přemejšlím, jak to bude další rok, pět let, deset let, padesát let? Když mi každej den přijde tak dlouhej. Asi si říkáte něco jako "jez furt takhle jako prase a dost se ti to zkrátí." 

Já vim. 

Žít nejlíp jak umíme, to je cesta. Proto píšu, víte? S nějakou jako naději, či co. 

Že zítra ráno vstanu, půjdu se umejt, vypiju sklenici vody, uvařim si ovesnou kaši s banánem a k tomu třeba i tu kávu. Lupnu si déčko a třeba nějakou přednášku na youtube k snídani. 

Že si doma uklidim, nebudu to hrotit víte, to by mě pak vyčerpalo a zabralo by to klidně celej den. Ale umeju nádobí. Vytřu podlahu v kuchyni... Uklidím povalující se oblečení a vyhodím papírky od sladkostí, který na mě ráno budou čekat v obýváku. 

Budu třeba fotit nebo se učit nový věci v Ilustratoru. Nebo napíšu pár sofistikovaných řádků na svůj druhý nový velice sofistikovaný holčičí (ženský?) blog. 

Budu mít celý den u sebe tu svou obří skleněnou láhem na vodu a budu z ní pořád upíjet. Třeba si dám jógu a třeba si dám meditaci. Třeba buu víc číst a míň sledovat videa na youtube. Víte, já jsem snad skoro posedlá sledováním životů jinejch lidí. Všechny ty "moje obyčejné dny" a "vlogy z karantény" úplně miluju. Jakoby mě bavilo víc prožívat život jinejch lidí, než žít svůj vlastní. 

Někdy mě napadá, jestli nemám založit spolek podobnejch looserů jako jsem já. Měli bychom spolkový trička, pořádali bychom akce a navrájem bychom se pushovali. Jakože motivovali, chápem se. 

No tak jo, asi jsem se dneska nějak z tý úzkosti dostala. Tohle a čaj z marihuany jsou asi jediný věci, co mi pomáhaj. 

CBD samozřejmě. 

_____ 

Já nevěřím, že sem někdo dočte.. .Každopádně krásný večer přeji všem a kdyby tu byla podobná ztracená duše, nechť se mi ozve a můžeme uspořádat čajovou seanci. Až to pude.