Komentáře k článku: 30|10|2020
damn-girl: Úzkosti a strach z budoucnosti jsou mrcha. Mám to taktéž. Bohužel. Snažím se s tím ale prát, co to je. Úspěšně bez medikací - k medikacím se dostat nechci, snad už jen protože sama cítím, že mám na to, zvládnout do bez nich. Strach mi ale vyvolávají věci, které se ještě ani nestaly. Neumím nad tím nepřemýšlet. Furt někde uvnitř hlavy si to omlouvám, že je prece v pořádku dělat si scénáře dopředu, ale ne... není :-D. Občas si taky říkám, že žiju obyčejnej život, ale čím dál víc si začínám uvědomovat, že mi to vlastně ke štěstí stačí :-).
myfantasyworld: Někdy se prostě nechce nic, jen zalézt do postele, zachumlat se pod peřinu a pár dnů tak zůstat.
Někdy jsou takové plány do budoucna, přijdu, uklidím, vstanu, nasnídám se atd. Můžeme plánovat, představovat si, ale pak je všechno jinak.
Žít nejlíp, jak umíme, co přesně to znamená? Každý žije jinak a nejlepší je žít z minuty na minutu, užívat si všechny chvíle, i když je to šíleně těžký a někdy se honí hlavou spousta myšlenek na budoucnost, na minulost. Chtěla bych umět žít z minuty na minutu, snažím se o tom, ale je to složité. A ze všeho nejhorší jsou takové ty úzkostné myšlenky, co člověka přepadnou náhle a nechtějí odejít.