damn-girl: Úzkosti a strach z budoucnosti jsou mrcha. Mám to taktéž. Bohužel. Snažím se s tím ale prát, co to je. Úspěšně bez medikací - k medikacím se dostat nechci, snad už jen protože sama cítím, že mám na to, zvládnout do bez nich. Strach mi ale vyvolávají věci, které se ještě ani nestaly. Neumím nad tím nepřemýšlet. Furt někde uvnitř hlavy si to omlouvám, že je prece v pořádku dělat si scénáře dopředu, ale ne... není . Občas si taky říkám, že žiju obyčejnej život, ale čím dál víc si začínám uvědomovat, že mi to vlastně ke štěstí stačí .